Další stádium evropské proměny: Holandská zkušenost

Jsou to téměř dva roky, co jsem přijela do Nizozemska – nejdříve na stáž, následně pokračovat v doktorském studiu, nakonec i pracovat. A doposud nemluvím holandsky. Veškerá moje činnost ve škole, která je i mým pracovištěm, probíhá v angličtině, stejně jako nákupy, vyřizování, denní rutina. Přiznám se, že po krátké úvaze naučit se alespoň trochu holandsky zvítězila má pohodlnost. Umím tedy jen pár slov. V zemi a městě jako je Haag, kde žije tolik zahraničních pracovníků a cizinců, si zkrátka vystačím s anglickým jazykem.

Díky mému vzhledu, světlým vlasům a světlé pleti, mě na první pohled považují za Holanďanku. Velmi krátce však v obchodech, restauracích či jen tak na ulici nastane onen kritický okamžik: „I don’t speak Dutch. Do you speak English?“ (Nemluvím holandsky. Mluvíte anglicky?) To je věta, která často mění situaci. Náhle jsem zařazena mezi cizince, návštěvníky, turisty, „expaty“, jak se lidem dlouhodobě žijícím a pracujícím v zahraničí říká. Ano, mluví anglicky. Obslouží vás. Přesto jako by něco viselo ve vzduchu. Jiné to bývá v částech města, kde je holandština až druhým jazykem, rodným je však arabština, svahilština, španělština, hindština, urdština, čínština, polština, rumunština atd.

Přesto, ve vzduchu už delší dobu opravdu něco visí. Nejen v Holandsku. Jako by se Evropa pomalu měnila na Evropu jinou. Jako ilustrace může sloužit připravovaná „negativní“ kampaň ve Velké Británii, která má za cíl odrazovat nové zájemce o práci a trvalý pobyt v zemi: představuje Spojené království jako zemi bez příležitostí a potýkající se s krizí. Nevídané. Moje zkušenost s onou neviditelnou a plíživou změnou postojů ve společnosti, která může být mnohem nebezpečnější než demonstrace neonacistů, pochází z dnešního Holandska – země s dlouholetou zkušeností s integrací cizinců, honosící se nálepkou nového domova pro imigranty z celého světa. Jako by se nám Nizozemsko, spolu s celou Evropou, pozvolna měnilo před očima.

Pominu-li výstřelky v bulvárních či ultra-pravicových médiích, která vždy poskytovala živnou půdu pro rasistické a xenofobní výroky, stále častěji se objevují i zdánlivě neškodné komentáře, sloupky a postřehy ve většinových médiích. Jelikož holandsky nemluvím, jsem odkázaná na překlady v anglofonních médiích, blozích a v „expatských“ novinách. V Amsterdamu začíná být běžnou policejní praxí profilování lidí podle země jejich původu, v Haagu jsme byli nedávno svědky nezvyklé policejní brutality proti spoluobčanům tmavé pleti, bez reakce politické garnitury zůstává i fakt, že když navštívíte webové stránky holandského krajně pravicově orientovaného politika Geerta Wilderse, přichází návodná otázka: „Máte problémy s občany Střední a Východní Evropy? Ztratili jste práci kvůli někomu z Polska, Bulharska, Rumunska nebo dalších zemí Střední a Východní Evropy?“ Smutným faktem zůstává, že voličská základna jeho silně pravicové strany PVV se svými desíti křesly v parlamentu se může jen upevňovat (doposud nejsilnější strana VVD si drží křesel 16).

Ve výčtu podobných „drobných detailů“ ukazujících na měnící se tvář dříve tolerantního Holandska bych mohla pokračovat, a to i jen na základě omezených informací založených na překladech a zprávách v anglickém jazyce. Jaké zprávy a v jaké formě pak probíhají tradičními holandskými médii? Nezůstáváme však jen u výroků, výtržnictví a extrémní pravice. Nově formulované veřejné politiky pomalu přispívají svým želízkem do ohně. Příklad za všechny: bylo schváleno ustanovení, že občané a obyvatelé Holandska tmavé pleti by při jízdě na kole v nočních hodinách měli nosit viditelné fosforeskující označení. Z bezpečnostních důvodů. Uniká mi, proč se toto ustanovení ze stejných důvodů nevztahuje na všechny občany bez rozdílu. Doufám, že mrazivá paralela k praktikám předcházejícím děsivým událostem v Evropě v první polovině 20. století je jen mou utkvělou představou. I holandský ombudsman Alex Brenninkmeier si však stačil všimnout změn. V prohlášení z 20. října 2013 upozorňuje na nečinnost současné politické reprezentace (nejen zástupců PVV) vzhledem k šířící se xenofobii a diskriminaci ve společnosti a politice. Současný společensko-politický směr nazval téměř rasistickým.

Zaráží mě ještě jedna skutečnost. Mám za to, že mě v obchodech a na ulicích považují za Holanďanku podle mého vzhledu. Jenže: výrazný počet Holanďanů, především ve větších městech, tvoří potomci obyvatel z nejrůznějších částí světa, nejrůznějších barev pleti, vlasů, očí, stylu oblékání. Kdo je Holanďan, a kdo ne? Jako by neviditelná segregace byla obecně akceptovaným faktem, jak holandská společnost vlastně fungovala vždycky. A dnes, v době utahování opasků v celé Evropě – Holandsko nevyjímaje – je tato „hra na integraci a mírumilovné soužití“ pomalu u konce a ti, kdo jsou onálepkováni jako „přistěhovalci“, se mohou vrátit domů. Co když je však pro ně doma v Nizozemí, stejně jako pro světlovlasou Holanďanku světlé pleti?

Znovu a znovu se tak vracím k výmluvnému výroku své kamarádky, která má holandské občanství, mluví holandsky, část její rodiny z matčiny strany jsou a odjakživa byli Holanďané, částečně zde také vyrostla, přesto se cítí být Egypťankou a doma je v Káhiře, odkud pochází její otec: „Dřív bude prezidentkou Spojených států černoška nebo žena hispánského původu, než aby byl v Holandsku zvolen premiérem muslim.“ Jednoduché, výstižné a smutné zúčastněné pozorování. Jaké bude další stádium rozpouštění iluze o oné pestré, tolerantní, otevřené a prosperující Evropě?

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je Lenka. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “Další stádium evropské proměny: Holandská zkušenost

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>