Příznivé klima nejistoty

Ve světle nadcházejících květnových voleb do Evropského parlamentu se Evropou šíří úspěchy silně pravicových stran se zvyšující intenzitou: Nizozemí, Francie, Maďarsko nebo Švýcarsko. Okamurova kampaň v České republice sleduje podobnou linii. Co znamená narůstající podpora pravice v Evropě? Jedná se o varovné signály?

Nepatřím k lidem, kteří věří, že současná socioekonomická situace v Evropě je příčinou rostoucí xenofobie a extrémistických nálad ve společnosti, doprovázených úspěchy krajně pravicových stran napříč kontinentem. Zastávám názor, že právě utahování opasků ve státních rozpočtech evropských zemí stejně jako jednotlivých domácností jen vyostřilo situaci, která byla dávno součástí „evropského snu“ o integraci, o multikulturalismu, o spolupráci, o rovných příležitostech a prosperitě pro všechny. Strach z odlišnosti či jinakosti, strach ze ztráty pohodlí a určité životní úrovně, v nejhorší podobě pak nesnášenlivost mezi lidmi, to jsou jednoduše rysy lidské historie.

V klimatu nejistoty a pocitu ohrožení dosavadní životní úrovně lidé často hledají viníka svých potíží. Proč? Kdo to zavinil? Jak se proti „tomu“ můžeme bránit? Strach, ztráta zdánlivě neotřesitelné stability a pocitu bezpečí, až hysterie. V „příznivých“ podmínkách hledání viníka může přerůst v hon na čarodějnice. Strach se změní na nenávist. Údajný viník se stává nepřítelem.

Od ekonomické krize k sociální

Dle slov profesora Josepha Stiglitze, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, většina občanů USA dodnes nezaznamenala konec ekonomické krize z let 2008 – 2010. Jak uvedl ve svém projevu na mezinárodním fóru o inkluzivních městech v kolumbijském Medelínu na začátku dubna 2014, pouze jedno procento amerických občanů dosud pocítilo nový ekonomický růst své země. Ilustrující příklad, který napovídá, že alarmující jsou právě důsledky krize: zadluženost, zvyšující se nerovnost mezi lidmi, mizející střední třída a společenské změny. Analogie k dnešní a především budoucí Evropě.

Evropské země, zejména ty dlouhodobě prosperující a zahrnující své obyvatele vizí sociálních jistot, pohodlí a ekonomického růstu, nyní čelí výzvám a obavám, s nimiž přestaly počítat. Překvapily je nepřipravené. Nejde pouze o hospodářskou krizi. Jde o její celospolečenské důsledky. V každodenním životě se problémy ekonomické mísí s osobními, rodinnými, sociálními. Ačkoli bychom měli mít na paměti pestrou realitu jednotlivých zemí, skoro jakoby v Evropě obecně ztěžklo ovzduší. Lidé ve Velké Británii, Nizozemí, Německu, Švédsku, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku, Turecku, Maďarsku, České Republice, Polsku, Rusku nebo na Ukrajině dávají najevo svou nespokojenost, strach, nesnášenlivost – ve volbách, veřejném životě, v diskuzích, na sociálních sítích, v médiích, v ulicích.

Co nás čeká, když se ve vyšší míře než dosud a ve většině evropských zemí synchronizují:

  • xenofobie, rasismus a nevole k cizincům dlouhodobě či trvale žijícím na území jednotlivých států;
  • islamofobie a antisemitismus;
  • vliv pravicových stran a hnutí založený na extrémistických myšlenkách ve volebních programech;
  • antiimigrační a antiteroristické zákony měnící naše dosavadní vnímání svobody;
  • zásadní škrty a krácení rozpočtů a veřejných financí, zadluženost;
  • rostoucí nezaměstnanost a sociální nejistota;
  • rozevírání sociálních nůžek a mizení střední třídy;
  • demonstrace a násilnosti v jednotlivých evropských státech a městech;
  • nespokojenost, frustrace a stress ruku ruce s vysokým pracovním nasazením, tlakem být výkonnější, rychlejší, vydělat více;
  • omezená obranyschopnost a bezpečnostní připravenost jednotlivých států;
  • neschopnost mezinárodního společenství efektivně reagovat na rostoucí hrozby;
  • napětí a hrozba ozbrojeného konfliktu na Ukrajině;
  • dosavadní napětí a „proxy“ války ve Střední Africe nebo na Blízkém Východě.

Varování

Ve většině evropských zemí lidé už nepamatují válku, systematické násilí a represe, nejistou budoucnost. Ve světle tzv. krymské krize, si znovu připomínáme, jak křehký je náš život v bezpečí zdánlivě stabilní a silné Evropy. Nevracíme se do minulosti, do dob studené války nebo k počátkům druhé světové války; současná situace, kterou nazýváme mírovou, je přesto ohrožena podobně jako v minulosti.

Putinovo diktátorské a vypočítavé jednání působí jako výhružka. A celý svět se obrací k odvrácení možného konfliktu mezi Východem a Západem. Jako bychom se opravdu vraceli do minulosti. Svět se však od dob studené války změnil. Možná až příliš hledáme odpovědi v minulosti a ignorujeme varovné signály budoucích událostí. Krymská krize odhalila křehkost současného světového systému, těžko předvídatelné chování Ruska v mezinárodních vztazích, ale také posílila náš strach z budoucnosti a obnovila staré křivdy, které nikdy zcela nezmizely.

Dokážeme rozpoznat varovné signály a věnovat jim dostatečnou pozornost, dokážeme na jejich základě jednat v předstihu, předcházet možnému požáru? Nebo spíše hasíme samotný požár až v jeho plné síle, když jeho plameny ohrožují náš život a majetek? Nebo už jen truchlíme na spáleništi?

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je Lenka. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>