Globální rozvojové vzdělávání

Definice

Globální rozvojové vzdělávání je celoživotní vzdělávací proces, který přispívá k pochopení rozdílů a podobností mezi životy lidí v rozvojových a rozvinutých zemích a usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým, environmentálním a kulturním procesům, které je ovlivňují. Rozvíjí dovednosti a podporuje vytváření hodnot a postojů tak, aby lidé byli schopni a ochotni aktivně se podílet na řešení lokálních a globálních problémů.“

„Globální rozvojové vzdělávání směřuje k přijetí zodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život.“

(Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání – ke stažení zde)

Trocha historie

Od začátku 20. století můžeme v Evropě vysledovat zájem o začleňování dějů ve světě do výuky na školách. Po 2. světové válce trend ještě zesílil. Spojené státy americké začaly pomáhat válkou zdevastované Evropě a objevila se i potřeba osvěty. Důraz na mezinárodní solidaritu a porozumění se promítl i do vzdělávání.

V průběhu 20. století prošel svět dynamickým vývojem a  také vzdělávací systém jednotlivých zemí musely na globální změny reagovat. Vedle snahy  zvýšit povědomí občanů o pomoci chudým (rozvojovým) zemím,  což je jeden z pilířů zahraniční politiky vyspělých států, se utvářelo i širší pojetí vzdělávání či výchovy.

Zvyšující se propojení a vzájemná závislost jednotlivých částí světa v rovině ekonomické, sociální, kulturní, environmentální, politické i bezpečnostní signalizuje, že škola by měla především umožnit rozvoj kompetencí nutných pro život v měnícím se světě: porozumět zákonitostem a procesům kolem nás, dokázat si na ně vytvořit vlastní názor, kriticky je hodnotit, třídit a orientovat se v nich.

Dnešní pojetí

Je důležité si uvědomit, že neexistuje jen jedno univerzální pojetí globálního rozvojového vzdělávání. V praxi existuje řada termínů a definic, většinou ekvivalentních. Ačkoli je například na úrovni Evropské unie snaha o konsensus, odlišná historie a reálie členských zemí neumožňují naprostou shodu. V České republice se tento koncept výrazněji prosadil až po vstupu do Evropské Unie. Proto přirozeně dochází k přejímání inspirace i vzorů ze zahraničí, což je jednou z příčin nejednotnosti pohledů českých odborníků a pedagogů.

Termín globální rozvojové vzdělávání (GRV) byl u nás přijat většinou vládních i nevládních institucí až během přípravy Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období 2011 – 2015, vydané MZV ČR v březnu 2011. Strategie má pouze doporučující charakter a není právně závazná. Na druhou stranu je klíčovým dílem skupiny českých odborníků ze státní správy, pedagogických institucí, vysokých škol a nevládního sektoru. Jejím cílem je představit českým učitelům ale i široké veřejnosti obsah, cíle a principy GRV, a přispět tak k tomu, aby se stalo nedílnou součástí formálního vzdělávání v ČR.

GRV a Environmentální výchova

Environmentální výchova (EV) i globální rozvojové vzdělávání (GRV) svým zaměřením přispívají k prevenci naléhavých lokálních, regionálních i globálních problémů a zároveň podporují aktivní zapojení žáků a studentů do možných řešení.

Klíčovými společnými principy obou „výchov“ jsou směřování k udržitelnému rozvoji a princip globální zodpovědnosti. Z hlediska prostoru se GRV zabývá především celosvětovými problémy a jejich původem či dopady v globálním měřítku. Pohlíží tak na svět jako na vzájemně propojenou pavučinu vztahů, kde veškeré naše jednání má svou příčinu i následek, mnohdy i daleko od našeho domova v Evropě.

EV začíná častěji od řešení problémů místního charakteru. Ačkoli se EV v nedávné minulosti věnovala prostoru a ekologickým problémům České republiky a naopak GRV se zabývala především problémy celosvětovými, v současné době již takové rozdělení není prakticky možné. Lze jen stěží oddělit to, co se děje u nás, od toho, co se děje ve světě. Nejlépe tak společné principy vystihuje známé motto: „Mysli globálně, jednej lokálně“.