Města a rozvoj

21. století – první „městské“ století

Od poloviny 20. století postupuje urbanizace v Latinské Americe, Africe a Asii velmi rychlým tempem. V roce 1900 tvořili obyvatelé měst pouze 13 % světové populace. Většina z nich žila ve městech v rozvinutých zemích. V roce 1950 se jednalo o 29 % lidí žijících ve městech. Dnes jsou si podle oficiálních odhadů OSN městská a venkovská populace rovny. Regionální rozložení se také změnilo. Na světě je čtrnáct velkoměst, ve kterých už počet obyvatel přesáhl patnáct milionů. Devět takových aglomerací najdeme právě v rozvíjejících se nebo rozvojových zemích, zejména v jižní a jihovýchodní Asii.

Obecným předpokladem zůstává, že v roce 2030 bude téměř pět miliard lidí žít ve městech. Poprvé v historii tak počet městských obyvatel převáží nad počtem jejich protějšků na venkově. Vzhledem k bezprecedentnímu populačnímu růstu ve světě je třeba prudké urbanizaci věnovat zvýšenou pozornost. Podle UN-Habitat bude v roce 2030 žít v asijských městech přes dvě a půl miliardy lidí, Afrika bude čítat 700 miliónů městských obyvatel. Významná část z nich bude navíc patřit k těm, kteří žijí v nuzných a nedůstojných podmínkách.

Význam měst v globalizovaném světě

Význam současných asijských či latinskoamerických megalopolí je třeba přehodnotit i z hlediska jejich role v ekonomické globalizaci, mezinárodním obchodě a mezinárodních vztazích. Bombajská burza představuje důležitý pilíř globálního finančního trhu, čínská Šanghaj je považována za jeden z nastupujících „globálních městských regionů“. Aglomerace El Paso-Juárez ležící na hranicích Mexika a Texasu může být jedním z klasických příkladů zón volného obchodu, kde je soustředěn zpracovatelský průmysl řady nadnárodních společností. Viděno optikou možných  příležitostí a dopadů na lidský, sociální a ekonomický rozvoj, současná urbanizace musí nutně představovat jeden z hlavních zájmů rozvojové spolupráce.

Pomineme-li debatu orámovanou titulem knihy Václava Klause „Modrá, nikoli zelená planeta“, je nutné si připustit, že naše modrá planeta se stává planetou měst. Koncept udržitelného rozvoje hraje v dalším vývoji klíčovou roli. Vyhnout se urbanizaci jako takové je, až na několik výjimek, utopie. Otázkou spíše zůstává, jak se vypořádat s jejími současnými i budoucími dopady, jak předejít katastrofickým scénářům předpovídajícím, že stále větší počet lidí bude žít ve slumech a města v rozvojových zemích se stanou místem beznaděje, chudoby a znečištění.

Co je to slum a jaké jsou životní podmínky lidí, kteří ho obývají, si můžete přečíst v sekci Urbanizace chudoby.

Chefchauen, Severní Maroko (2012)

Chefchauen, Severní Maroko (2012)

Soustřeďme se na města

Dlouhodobě byl a je zdůrazňován především rozvoj venkovských oblastí, které postrádají přístup k základním veřejným službám, infrastruktuře a stabilní obživě. Nekontrolovatelný růst měst v mnoha oblastech světa byl řadu dekád opomíjen bez ohledu na hlasy volající po udržitelném řešení. Jednou z odpovědí zastánců výhradního zaměření na venkovské, chudé a často nedostupné oblasti byla obhajoba faktu, že masivnímu stěhování do měst musíme hlavně předcházet.

Hledání odpovědí na to, jak vhodně plánovat, udržitelně řídit a spravovat městská centra v rozvojových zemích, představuje obrovskou výzvu. Přesto se tyto otázky zdají být nadále opomíjeny. Naopak, řada vlád po celém světě se stále uchyluje ke strategiím, které se snaží spíše urbanizaci předcházet, než aby řešily její nevyhnutelné následky dnes i zítra. Příkladem může být africký kontinent, kde v roce 1976 existovalo celkem 49 „anti-urbanizačních“ politik, v roce 2007 se jednalo o 87 národních politik (Beall, Fox: 2009).  Přesto Afrika zažívá v posledních dvou dekádách prudký růst měst s fatálními důsledky na jejich nejchudší obyvatele. V Africe i jinde ve světě se opakovaně ukazuje, že ve většině případů tyto snahy selhávají.

Udržitelné město

Pokud se planeta měst nemá stát pro řadu svých obyvatel noční můrou, je potřeba učinit koncept udržitelných měst realitou. Město s odpovědnou a transparentní samosprávou, dostatkem investic a možností ekonomického růstu, město s důrazem na zdravé životní podmínky a vytvářející příjemné prostředí pro své obyvatele, umožňující jim žít kvalitní život s dostatečnou nabídkou pracovních i volnočasových příležitostí – to je jedna z cest k udržitelnému městu. Předpokladem je, že všichni jeho obyvatelé mají přístup k základním veřejným službám, adekvátnímu bydlení a existuje zde fungující systém veřejné dopravy stejně jako mechanismy pro udržování životního prostředí. K této vizi více či méně úspěšně směřují města ve vyspělých státech Evropy a Severní i Latinské Ameriky. V rozvojových zemích se zdá naplnění většiny zmíněných předpokladů v nedohlednu.

Urbanizace chudoby představuje jeden z fenoménů, který brání udržitelnému rozvoji měst. Výrazným nedostatkem moderního městského plánování nadále zůstává absence porozumění faktu, že obyvatelé města skrze své představy, zájmy a každodenní život sami město spoluutvářejí. Zdá se těžké připustit, že by obyvatelé slumů měly být součástí tohoto procesu. Nebyli doposud rozpoznáni jako plnohodnotní občané města, jako „architekti“ alternativy k neexistující síti levného bydlení.

Zdroje:

Beall, J., Fox, S. (2009) Cities and Development. First published. Routledge. Paperback. ISBN 978-0-415-39099-6

UN-HABITAT (2003) Global Report on Human Settlements: The Challenge of Slums. London: Earthscan.