Život na svazích Východních Kordiller

Džíp se škrábe do prudkého svahu po klikatící se silnici směrem ke čtvrti Cerro Norte v severovýchodní části Bogoty. Jsme zhruba ve výšce 3000 m.n.m. a s každou překonanou zatáčkou se pod námi postupně otevírá úchvatný pohled. Téměř celá Bogota jako na dlani. Za takový výhled z okna ložnice by člověk mohl zaplatit opravdu velké peníze. Navíc obklopen rozmanitou vegetací Východních Kordiller. A právě tady leží Cerro Norte a další chudinské čtvrti kolumbijského hlavního města: Santa Fé de Bogotá.

Je to svět sám pro sebe – veřejná doprava sem nejezdí. Fungují zde pouze tzv. colectivos – terénní džípy, které dokáží zdolat strmou silnici a jedinou přístupovou cestu. Dovednosti jejich řidičů rozhodně stojí za obdiv, když parkují v prudkém zákrutu nebo vyjíždí pozpátku svah svírající víc než 45 stupňů. Colectivos vás spolu s dalšími řádově pěti pasažéry zavezou z nejnižších poloh čtvrti, kde je parkoviště pro méně zdatná vozidla a řidiče, do těch nejvyšších. Pěšky by vám to trvalo tak hodinu. Přesto ti nejchudší tuhle cestu pravidelně absolvují po svých a překonávají okolo 500 výškových metrů. Děti z rodin, které nemají auto, tudy denně chodí do veřejné základní školy v nižších polohách.

Za jízdy postupně klesá teplota až k nejchladnějším a nejvyšším polohám barrio, jak se říká čtvrtím v Kolumbii obecně. V případě Cerro Norte se jedná o barrio pobre nebo popular. U nás bychom asi použili termín „vyloučená lokalita“. Ve více jak třech tisících metrech je opravdu chladno i v tropickém podnebném pásmu, přesto zde neexistuje žádné topení. To je sice běžná praxe po celé Kolumbii bez ohledu na výši příjmů jednotlivých domácností, ovšem v případě řady nejchudších rodin v Cerro Norte děti i dospělí postrádají vhodné oblečení a boty.

Žije tu okolo dvou tisíc obyvatel, což je pro více než osmi miliónovou Bogotu kapkou v moři. Problémem však zůstává, že podobných barrios populares rozesetých po svazích Východních Kordiller jsou v Bogotě stovky. Řada z nich je mnohem větší, spletitější, nebezpečnější. Jako Ciudad Bolívar – oblast, která si získala pověst nejnebezpečnějšího místa v Bogotě kvůli přítomnosti narkotrafikantů, sítě dealerů a tzv. bandas criminales, skupin organizovaného zločinu napojených nebo v minulosti včleněných do kolumbijských paramilitantních jednotek. Ani lidem v Cerro Norte se bohužel problém s drogami a násilím nevyhnul. Na nejzazším a nejvzdálenějším konci čtvrti, na samotném úpatí svahu, je „ukryté“ sídlo místních narkotrafikantů (microtraficantes).

Chudinská čtvrť v severovýchodní Bogotě, 2013

Chudinská čtvrť v severovýchodní Bogotě, 2013

Takový je většinový obrázek, který nám vytane na mysli, řekne-li se Kolumbie nebo Bogotá. Přesto, řada obyvatel Cerro Norte jsou lidé, kteří se snaží poctivě pracovat, dbají na to, aby jejich děti vychodily i střední školu, postupně vylepšují svá skromná obydlí, snaží se vyhýbat problémům, násilí a drogám. Zajímá je životní prostředí, které je obklopuje. Čtvrti jako tato jsou pestrou mozaikou lidských osudů a odhodlání změnit věci k lepšímu, i lidí více odevzdaných a apatických, obyvatel velmi chudých, nižší střední třídy i místních „bossů“, mnohokrát napojených na kontakty v místní samosprávě nebo hůř – na skupiny organizovaného zločinu. Jsou tu i lidé, kteří se snaží vzájemně si pomoci, starají se o děti, jejichž rodiče v péči selhávají z finančních, zdravotních nebo jiných důvodů jako je alkoholismus či drogy.

Cerro Norte je vlastně typickou ukázkou, jak neviditelná pětina obyvatel Bogoty žije. Přibližně před padesáti lety přišly do Cerro Norte první skupinky obyvatel, kteří si na místní půdě, aniž by jim oficiálně patřila, postavily skromné domky. Je pravděpodobné, že se jednalo o organizovanou a zprostředkovanou „invazi“ stavebních dělníků a jejich rodin, kteří pracovali na stavbách „dole v Bogotě“ a potřebovali střechu nad hlavou. Tomu nasvědčuje i fakt, že dodnes v místní komunitě převažují dělnické profese, a především skutečnost, že téměř od začátku zde byla lidem zavedena elektřina a voda. A to bez toho, aby si lidé místní půdu legálně koupili. Dodnes zde nemají jediný doklad o tom, že jim dům či parcela, na které byl postaven, patří. Tento proces by nebyl možný bez tichého nebo i důrazného přičinění tehdejšího starosty oblasti a jiných veřejných institucí. Opět, běžná praxe v Bogotě nebo dalších latinskoamerických městech včera i dnes.

Stavitelské dovednosti se hodí většině obyvatel barrios populares. Původní domy postavené svépomocí a budící obavu zřícení v nestabilním svahu se během desítek let proměnily ve zděné domy s jedním či dvěma patry, rozvodem elektřiny a vody, a fortelnými dveřmi spolu se zamřížovanými okny – reakce na bezpečnostní situaci. Málokdy si místní mohli nebo mohou dovolit zaplatit odborníka. Tady je za léta neustálého vylepšování vlastních či sousedových domů odborníkem každý třetí. Vše však něco stojí a dostat stavební materiál po strmém svahu do těchto výšek je pro místní rodiny nákladná záležitost. Je potřeba šetřit.

Na fakultách architektury nebo městského plánování v zemích Latinské Ameriky se postupně vžívá termín vivienda popular (lidové bydlení) nebo arquitectura popular (lidová architektura): stavitelé v chudinských čtvrtích sice nemají školy ani tituly, ale mají zkušenosti a dovednosti potřebné pro stavbu domu, který vyhovuje místnímu terénu, potřebám rodiny a klimatu. Podobnými dovednostmi disponují chudí lidé ve městech po celém světě. Jak jinak by bylo možné žít v monzunových oblastech v tzv. „slumech“, kdyby nebyly nuzné chatrče od počátku na pilířích, které chrání domácnost před opakující se potopou a kontaminovanou vodou? Možná se i současná architektura, stavitelství a městské plánování mohou inspirovat a něco přiučit od lidí v místech jako je Cerro Norte.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je Lenka. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>